Projektový den
Projektový den ,,Den Země“
Tento den se slaví každý rok 22. dubna na celém světě. Je to svátek naší Země, planety, která jako jediná ze všech planet sluneční soustavy umožňuje existenci života – lidí, živočichů i rostlin. Dává nám vzduch, který dýcháme, vodu, kterou pijeme, jídlo, bez kterého bychom nemohli být, prostor, ve kterém žijeme a mnohem dalšího.
Proto si naši žáci 2. stupně připravili projektový den, ve kterém nám představili 4 živly: voda, země, oheň a vzduch.
Každá skupina představila živel po svém, ve 3 žánrech: oslavná báseň, pohybová skladba a dramatická próza. Zatímco skupina Země si vypůjčila námět hry z historie, konkrétně o Galileovi, skupina Vzduch si vymyslela pohádku úplně sama, o vichřici, která zabila dítě. Voda předvedla hodinu chemie, kde se žáci dozvěděli něco o vodě. Velmi zajímavý byl jejich tanec. Báseň skupiny Oheň byla zároveň scénářem hry a poukázali na dnešní zkaženou mládež, jak si udělala v blízkosti stohu ohýnek, a stoh začal hořet. Ještě že měli tak šikovné a pohotové hasiče. Celé představení nám uváděla skupina s názvem Život.
Na představení se přišla také podívat naše mateřská škola, děti z prvního stupně a také někteří občané naší obce. Představení se všem moc líbilo.
Život:
Marie Zachariášová, Jakub Nol, Veronika Novotná, Michaela Novotná Dominik Hájek
Země: Martin Homola, Emilie Pišingerová, Matěj Šenkýř, Pavel Neuhausel, Jan Čepička, Dominik Boček, Martin Balík, Jana Špitálsk
Vzduch: Marta kotápišová, Kamila Bartáková, Alexandr Brych, jiří Thiele, Martina Jírová, Pavel Veselý, Marek Cabrnoch, Tomáš Šenkýř
Voda: Denisa Prášilová, Jana Baková, Jakub Kučera, Martin Pačes, Jan Kodeš, Martin Hofhanzl, Martin Kec, Jiří Linhart
Oheň: Daniel Kolenský, Lukáš Koutský, Jakub Svašek, Jiří Strigač, Pavel Kukla, Adéla Mullerová, Vendula Zachariášová, Bára Živnůstková
Básně, které si skupiny vytvořily:
Oheň
Plamen rudý, dřevo praská.
Buřty tmavý, to to mlaská.
Jeden kluk si zapaluje,
druhý ho v tom podporuje.
Hoděj cígo do slámy.
V hasičárně zvoní mobil,
Stará babka volá mi:
,, Někdo si tam zatopil!“
,,Hoří! hoří!“ vříská babka.
Jožka si promítá v hlavě,
že to budou velká jatka.
Místo činu hledá v mapě,
hasič přijde, kropí to.
Zakopne však, bolí to.
Omráčený hasič vstává,
jako pes na fenu hárá.
A tu klukům zrudla tvář,
jeden z nich je žhář.
Hasič vyndá kropítko,
slabé je jak chrastítko.
Druhý hasič pomáhá,
hadice už povadá.
Voda stříká z oblohy i hadice,
načepovat by se dalo i do varné konvice.
Začíná hustě kapat,
hasič žháře začal tahat.
Za nohy i za ruce,
kluk je máčen v kapuce.
Všechno konec dobrý má,
stoh pomalu zhasíná.
Policie ve služebním voze,
jeden z nich má šrouby v noze.
Policie chytá žháře,
zapisují je do adresáře.
Se jménem a adresou,
odpovědnost nenesou.
Zavřou jejich rodiče,
účetní a topiče.
Život a příroda
V krajině líbezné pozoruji zvláštní svět.
Svět jemuž se s obdivem snažím rozumět.
Chvílemi vše jasné zdá se mi.
A občas vidím, že ráj není jen v nebesích, ale i na Zemi.
Na loukách rozkvetlých pozoruji motýly,
jak křídla svá skládají, ale jen na chvíli.
Tu zase luční koníci do dálky skákají,
snad z pouhé radosti, kterou netají.
Za potokem tam v lesní roklině,
sasanky kvetou tam pod skálou v bažině.
Pro tento svět stojí za to žít
a s láskou upřímnou ty krásy objevit.
Vzduch
Jednoho dne narodil se ten náš milý vzdoušek.
Bez něho by na světě bylo jen pár soušek.
Vánek, vítr, uragán, k životu byl nabádán.
Rostliny se začaly rozvíjet, dusík začaly přebíjet.
Život na Zemi začal vzkvétat, ptáci zkoušeli létat.
Vítr, který fouká po Zemi, venku býti chce se mi.
Fouká, fouká celý den, zdá se mi oněm krásný sen.
